České vzpomínky na Jižní Tyrolsko

zveřejněno 07. 02. 2022

Vážení klienti, milí čtenáři, v dnešní aktualitě zavítáme do země především hrdých Tyrolanů, bájného Ötziho, horolezce a cestovatele Reinholda Messnera, kraje jablek, špeku a lahodného vína, řezbářství a propojených lyžařských středisek a vydáme se např. po stopách Karla Havlíčka Borovského, nebo také našich pradědů, kteří na italské frontě bojovali za císaře pána nebo v legiích v alpských velehorách (částečně v Dolomitech). Autor bude mnohdy vycházet ze svých retrospektivních vzpomínek, kdy měl možnost tento region vícekrát v minulosti navštívit. Mnoho našinců tímto krajem pod Brennerem pouze „prosviští“ po „autostrádě“ k vytouženému moři, aniž by se tu zastavili, pakliže nemíří právě v únoru či březnu na lyže např. na Kronplatz či Plose, což je bohužel obrovská škoda, protože tento kraj s nejvyšší životní úrovní v Itálii (pozn. pokud jde o příjem na hlavu, je to jedna z nejbohatších částí Itálie. Současně platí za ráj turistů i podnikatelů. Na rozdíl od zbytku Apeninského poloostrova je na tom totiž Jižní Tyrolsko hospodářsky velmi dobře a nechce stále jen doplácet na problémy Říma), má co nabídnout. Navíc se tu i díky převážně německy mluvícímu obyvatelstvu (až na Bolzano) i velmi snadně domluvíte.

Obrázek č. 1: Tyrolský hrad u Merana uprostřed vinic. Byl rodovým sídlem hrabat z Tyrolska a dal jméno celému tyrolskému regionu.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Tyrol_Castle, vlastní zpracování, 2022

1. Historie: Jižní Tyrolsko (též Jižní Tyroly, německy Südtirol) je historické území v severní Itálii, součást historické země Tyrolsko. Jedná se o část Tyrolska, která byla mírovou smlouvou ze Saint-Germain ze září 1919 odtržena od Rakouska a připojena k Itálii, a to na základě de facto skutečnosti, že Itálie zradila Trojspolek, jehož byla členem spolu s císařským Německém a Rakouskem a ve válečném konfliktu se pragmaticky připojila na stranu Trojdohohody. Soudobé historické území Jižní Tyrolsko tvoří převážně autonomní oblast Tridentsko-Horní Adiže.

V roce 1923 byla část tohoto území s městem Cortina d´Ampezzo a jeho okolím přesunuta do oblasti Benátska (Veneto), resp. provincie Belluno. V roce 1923 byly také Jižní Tyroly spojeny s Trentinem. Tím začala fašistická asimilační politika poitalšťování a přistěhovatelství Italů i z jihu Apeninského poloostrova.

Především díky působení zapáleného nacionalisty Ettore Tolomeia byla zakázána němčina jako vyučovací jazyk a místní názvy byly nahrazeny většinou libovolně vymyšlenými italskými jmény. Název Tyrolsko je zakázán.

Od roku 1925 se objevují tajné podzemní školy, tzv. „školy v katakombách“, kde jsou děti vyučovány, zčásti laiky, v německém jazyce. Německy mluvící úředníci jsou propouštěni a nahrazeni italskými přistěhovalci, kteří sem byli přeloženi. Je také zahájena rozsáhlá výstavba průmyslové zóny v Bolzanu.

Do oblasti přicházejí tisíce dělníků z celé Itálie, kteří se v Bolzanu a okolí usídlují. Hlavní město zažívá do té doby nepoznaný stavební rozkvět. Mladí italští architekti jsou pověřeni vybudováním nového italského Bolzana.

Vzniká celá čtvrť s moderními bulváry a monumentálními budovami. Korunu celé přestavby představuje Památník vítězství, který má připomínat dobytí území.

V roce 1939 uzavírají Hitler a Mussolini osudovou dohodu. Obyvatelé Jižního Tyrolska jsou postaveni před krutou volbu, známou také pod názvem „Option“, resp. opce (volba státní příslušnosti). Mohou se buď vystěhovat do „Říše“, nebo zůstat ve svých domovech, ale natrvalo se smířit se ztrátou své kulturní identity. Velká část se rozhodne pro vystěhování. Kvůli vypuknutí 2. světové války však masové přestěhování není možné, ve skutečnosti Jižní Tyrolsko opustí pouze 75.000 původních obyvatel.

Tato volba státní příslušnosti z donucení se stává jedním ze zásadních témat v dějinách Jižního Tyrolska. Společnost je rozštěpena, rodiny rozděleny, ti, kteří zůstali, jsou označeni nálepkou zrádců. V průběhu 2. světové války je Jižní Tyrolsko obsazeno německými vojsky a vzniká z něj „Operační zóna Alpenvorland“.

Příchod německé armády vzbudil u mnoha Jihotyrolanů naději na zlepšení situace. Místní mladí muži jsou však naverbováni do Wehrmachtu a slouží během 2. světové války na straně Němců. Přes osm tisíc z nich se už nikdy z válečné vřavy nevrátí domů.

Roku 1945 je Jižní Tyrolsko obsazeno spojeneckými vojsky. V témže roce je založena Lidová strana Jižního Tyrolska (SVP- Südtiroler Volkspartei). Hlavním bodem jejího programu je právo na sebeurčení země a během několika následujících let se jí skutečně podaří přimět italskou vládu k důležitým ústupkům. Dodnes má tato strana většinu v Jihotyrolském zemském sněmu.

Po válce byla italským a rakouským ministrem zahraničí v Paříži podepsána Dohoda Gruber-de Gasperi ze září 1946, která zaručovala „úplnou rovnost práv“ (včetně vzdělávání a používání němčiny jako úředního jazyka), jakož i „autonomní zákonodárnou a výkonnou regionální moc“ pro německy mluvící obyvatelstvo v Jižním Tyrolsku a Trentinu.

Protože implementace poválečné dohody nebyla rakouskou vládou považována za uspokojivou (autonomní provincie roku 1947 zahrnovala Trentino, a proto měla italsky mluvící většinu), stala se příčinou značných třenic s Itálií a byla dokonce přivedena do Valného shromáždění OSN v roce 1960, které vyzvalo k vyřešení problému.

Na základě dohod mezi Itálií a Rakouskem z let 1969-1972 byl zisk dalších autonomních pravomocí pro Jižní Tyrolsko, které spadá pod region/kraj Trentino – Alto-Adige. Jihotyrolané si ale museli svou autonomii na Itálii tvrdě vybojovat, a to i za cenu bombových útoků na stožáry vysokého napětí, další státní infrastrukturu, ale i četné památky italského fašismu (viz např.: https://www.br.de/mediathek/video/doku-bayern-und-der-freiheitskampf-in-suedtirol-av:60815a06c8fe330007b6257c, resp. https://bas.tirol/). V roce 1992 Rakousko a Itálie oficiálně ukončily svůj spor o otázku autonomie na základě statutu z roku 1972.

V úředním jazyce znamená označení Jižní Tyroly zvláštní politický status oblasti Bolzana, který spočívá v určitém souboru autonomních pravomocí. Jihotyrolští Němci tvoří v kraji několikasettisícovou menšinu. „Německou“ a „italskou“ část vlastně dodnes tvoří pomyslná hranice - za I. světové války válečná fronta táhnoucí se Dolomity. Země sice, jak bylo řečeno výše, postupně získala na římské vládě poměrně rozsáhlou politickou a jazykovou autonomii (byť zejména Italové v exekutivě, jako např. příslušníci policejních sborů, mají s němčinou velké problémy – viz např.: https://www.facebook.com/watch/?v=2422563507847499), celá řada obyvatel Jižního Tyrolska je však přesvědčena o tom, že si provincie vzhledem ke své ekonomické výkonnosti zaslouží ještě větší samostatnost.

Obrázek č. 2: Mapa Historického Tyrolska v NJ, kdy Rakousku patří Severní a Východní Tyrolsko (Nordtirol a Osttirol) a Itálii Jižní Tyrolsko (dnešní provincie Bozen/Bolzano) a Trentino s Trentem. historické území Tyrolska bylo utvořeno v 11.až 13. století. Jádro Tyrol zformoval rod hrabat z Vintschgaueru (od roku 1230 z Tirolu - hrad nad Meranem – viz výše). Dnešní aktualita bude pouze o území Jižního Tyrolska.

Zdroj: www.google.com, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 3: Mapka samotného Jižního Tyrolska s nejdůležitějšími městy a údolími v němčině

Zdroj: https://www.lupa.cz/clanky/raj-pozemni-digitalni-televize-jizni-tyrolsko/, vlastní zpracování, 2022

2. Jazyky v Jižním Tyrolsku: V Jižním Tyrolsku žijí lidé německého, italského a ladinského původu. Obyvatelé měst a farmáři denně konverzují ve více než 40 dialektech charakteristických pro jihobavorskou lidovou řeč. Italsky se nejčastěji mluví v hlavním městě provincie Jižní Tyrolsko, v Bolzanu, stejně jako v Meranu a na jihu provincie.

Ladinština, mateřský jazyk Jižního Tyrolska, je stará více než 1 000 let a stále jí mluví 18 000 lidí v údolích Val Badia (Alta Badia) a Val Gardena.

Zajímavosti a čísla o jazycích v Jižním Tyrolsku.

A. Rozdělení mateřského jazyka v Jižním Tyrolsku je následující: 70 % němčina, 25 % italština a 5 % ladinština.
B. Ladinština je rétorománština, kterou se mluví v údolích Dolomit Val Gardena a Val Badia (Alta Badia).
C. Školský systém v Jižním Tyrolsku je rozdělen do tří jazyků. Jako první cizí jazyk se vyučuje němčina nebo italština. V ladinsky mluvících údolích se používají všechny tři vyučovací jazyky.
D. 98 procent italsky mluvících žije ve městech. 72 % německy mluvící populace žije na venkově. 87 % Ladinů žije v údolích Val Badia a Val Gardena.
E. Bolzano má nejvyšší procento Italů, více než 70 %.

Německy mluvící tvoří největší jazykovou skupinu v Jižním Tyrolsku. Cca. 70 % obyvatel Jižního Tyrolska se hlásí k této skupině. Historicky lze významné rozšíření německého jazyka vysledovat ke germánským, alemanským a bavorským kmenům, jejichž část se usadila v dnešním Jižním Tyrolsku. Tento způsob mluvy se znatelně liší od standardní němčiny.

Italská jazyková skupina s 26 % je druhým největším jazykovým kontingentem v Jižním Tyrolsku a je nejnovější z hlediska kulturní historie. Podíl italštiny v regionu výrazně vzrostl během fašistického režimu Mussoliniho kvůli snaze „italizovat“ obyvatelstvo.

S podílem nižším než 5 % jsou Ladinové statisticky nejmenší skupinou v Jižním Tyrolsku. Jazyk je však nejstarší.

3. Jak to bylo „paní učitelko“ doopravdy s Karlem Havlíčkem Borovským v Brixenu: Po transportu do Brixenu byl Borovský ubytován v tehdy luxusním hotelu U Slona.

Obrázek č. 4: Slavný luxusní Hotel Elephant v Brixenu, kde pobýval ve svém exilu Karel Havlíček Borovský, než dostal k užívání domek. Kdo z nás, kteří jsme lyžovali nahoře na Plose, si mohl dopřát takového luxusu.

Zdroj: https://www.agoda.com/hotel-elephant/hotel/bressanone-it.html?cid=1844104, vlastní zpracování, 2022

Hmotnou nouzí rodina v Brixenu netrpěla. Veškeré cestovní náklady šly z rozpočtu policie a císařství, Havlíčkovi vyjma ubytování a jídla vyplácelo roční mzdu 500 zlatých, tedy příjem srovnatelný s platem vyšších státních úředníků.

Čistý vzduch podhorského městečka byl také ideálním léčebným prostředkem na tuberkulózu, kterou trpěl nejen básník, ale i jeho žena a dcera. I přesto Havlíček toužil po návratu, což mu úřady povolily až roku 1855.

4. Jižní Tyrolsko na obrázcích:

Obrázek č. 5: Majestátní Ortler s nadmořskou výškou 3 905 m. n. m. je nejvyšší horou nejen Jižního Tyrolska, nýbrž i bývalého Rakouska-Uherska.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Ortler, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 6: Památník vítězství v Bolzanu, jedna z bohužel mnoha fašistických staveb na území Jižního Tyrolska

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Bolzano#/media/File:Bolzano,_monumento_alla_vittoria_(13995)_01.jpg, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 7. Obstplatz („Ovocné náměstí“ či spíše ovocný trh v Bolzanu) na Goetheho ulici. Hlavním artiklem je víno, jablka, jedlé kaštany či pravé hřiby.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Bolzano#/media/File:Via_goethe,_bolzano.JPG, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 8: Lázeňský dům v Meranu – Meran či Merano bylo až do roku 1848 oficiálním hlavním městem celého Tyrolska. Určitě stojí za návštěvu více než větší Bolzano.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Merano, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 9: Dodnes Jihotyrolané nemohou Italům zapomenout zaplavení obcí a kostela v Reschensee v oblasti Vinschgau. Pro místní obyvatele je to jeden ze symbolů poroby.

Zdroj: https://www.westend61.de/en/imageView/STSF01904/italy-venosta-valley-sunken-spire-in-frozen-lago-di-resia-in-winter, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 10: Centrum obce Tramín (na Südtiroler Weinstraße-„Jihotyrolské vinné silnici“), jedné z pravlasti odrůdy Gewürztraminer. Tou druhou, se kterou se Jihotyrolané soudí je Alsasko ve Francii, kde platí stejné označení, protože i zde se hovoří německy. Autor byl dokonce zcela náhodně přítomen v jedné restauraci ve vinařském družstvu rozboru stání mezi místními vinaři.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Tramin_an_der_Weinstra%C3%9Fe, vlastní zpracování, 2022

Obrázek 11: Průsmyk Stelvio v nadmořské výšce 2 757 metrů nad hladinou moře, druhý nejvyšší průsmyk v Alpách a jeden z mnoha průsmyků v Jižních Tyrolích

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Stelvio_Pass, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 12: Svítání u Pragser Wildsee (Lago di Braies), Od roku 2010 se zde natáčí seriál nejdříve se slavným Terencem Hillem s názvem Na krok od nebe. Odpusťme filmařům, že se děj seriálu neodehrává v San Candidu (Innichen), kam byl přeložen komisař Napi z Neapole, ale o kus dál mezi Toblachem a Bruneckem.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Pragser_Wildsee, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 13: Mapka sjezdovek a lanovek v největším jihotyrolském lyžařském středisku či údolí Val Gardena, srdce Ladinie

Zdroj: https://www.bergfex.com/groeden-sankt-ulrich/panorama/, vlastní zpracování, 2022

Obrázek č. 14: Jižní Tyrolsko je díky horám samozřejmě ideálním místem pro zimní sporty. Není tedy divu, že Jihotyrolané tradičně přivážejí medaile z alpského lyžování, sáňkařského sportu nebo biatlonu. Na snímku je biatlonistka Dorothea Wierová, v současnosti nejlepší sportovec Jižních Tyrol.

Zdroj: http://t3.gstatic.com/licensed-image?q=tbn:ANd9GcQG03QfFpPRHSp_95UDY3kvmYSfPLG9_VqoXukjr_EbCYPfXZkf0nK, vlastní zpracování, 2022

Závěr:

Vážení čtenáři, milí klienti, v souladu s naším posláním jsme začali nekonečný seriál o evropských menšinách, který nás bude provázet minimálně dva roky. A začali jsme u nás ve střední Evropě německou minoritou, resp. německými menšinami.

Jižní Tyrolsko je přitom tavicím tyglíkem kultur a kontrastů. Němci, Italové a Ladinové zde žijí společně v míru a vedle sebe. Ne vždy tomu tak ale v moderní historii bylo.

V dnešním pojednání jsme se přesvědčili, že i západní země (demokracie), dokonce jeden ze zakládajících členů EHS (nynější EU) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), mohla mít ještě v 60. letech minulého století problémy s dodržováním lidských práv a svobod u odlišného etnika, konkrétně s užíváním jazyka na úřadech, ve školní výuce či v politických právech.

V současné době je rakouské Severní a Východní Tyrolsko a italské Jižní Tyrolsko a Trentino spolu členy Evropské unie, kdy díky Schengenu už neexistují kontroly na hraničních přechodech, mají společnou měnu Euro a díky volnému pohybu osob, služeb a kapitálu mohou Jihotyrolané pracovat i v sousedním Rakousku či Bavorsku. Hranice mezi státy ještě v žádném případě automaticky neznamená hranici mezi lidmi. Navíc v současné době jsou všechny zmíněná území v enviromentální, dopravní, bezpečnostní či ekonomické rovině spojena do jednoho velmi úspěšného historického regionu Tyrolsko – Jižní Tyrolsko – Trentino (Tridentsko). O tom, že přeshraniční spolupráce mezi těmito třemi sousedy dnes pokrývá mnoho oblastí, včetně cestovního ruchu, dopravy, infrastruktury, sociálních služeb a otázek životního prostředí v citlivé oblasti centrálních Alp se můžete přesvědčit na: https://www.europaregion.info/en/.

Lze věřit, že autorův pradědeček zugsführer (četař) Friedrich Fries, který padl za 1. světové války v jihotyrolském Pustertalu v týlu za leteckého bombardování, by byl s „Tante Mali z Innsbrucku“ velmi rád, že jeho potomci v současné době žijí v mírové Evropě (až na válku v bývalé Jugoslávii a pana Putina s panem Lukašenkem), že při cestě do blízkého zahraničí by nikde nemuseli ukazovat cestovní pas, v nejbližší směnárně u hranic měnit peníze, a to i přes např. průkazy energetické náročnosti budov, výměny plynových kotlů za kondenzační, byrokracii s GDPR či několika směrnicemi o AML, které v současné době bezesporu až byrokraticky zatěžují činnost hlavně českých podnikatelských subjektů.

Obrázek č. 15: Mapka Euroregionu Tyrolsko – Jižní Tyrolsko - Trentino