Lucemburčané: Tři řeči a jeden hrdý národ

Vážení a milí čtenáři, dlouhodobou vizí překladatelské společnosti AEDIT s.r.o. není „pouze“ poskytovat kvalitní překladatelské služby, nýbrž i upozornit klienty na rozdílnost kultur a jazyků, a to především v evropských zemích. V dnešním článku tak navážeme na naši poslední aktualitu o jazykové situaci v Belgii, když krátce pohovoříme nejen o jazykové problematice Lucemburska, to jest země, která je Čechům, Moravanům a Slezanům velmi blízká.

Byl to totiž Jindřich Lucemburský, kdo přijal v roce 1310 návrh zástupců Českého království oženit svého syna Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou, dcerou Václava II. Lucemburkové pak vládli českým zemím až do roku 1437.

Lucembursko je zakládajícím členem Beneluxu, NATO, Evropské unie a OECD. Hlavní a největší město Lucemburk je pak sídlem mnoha jejich institucí. Snad díky svému sevření nejlidnatějšími státy Evropy, které spolu v minulosti vedly četné války, se Lucembursko v novodobé historii aktivně angažovalo v četných jednotících aktech a stálo u zrodu mnoha událostí, které mění Evropu dodnes. Z Lucemburska pocházel také jeden ze zakladatelů Evropského hospodářského společenství (EHS, tj. předchůdce Evropské unie) Robert Schuman. Lucembursko též stálo u zrodu Schengenského prostoru.

Lucembursko má velmi rozvinuté národní hospodářství. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) se dokonce jedná o národní ekonomiku s nejvyšším hrubým domácím produktem (HDP) na jednoho obyvatele na světě.

Obrázek č. 1: Mapa Lucemburska, které leží mezi Belgií, Francií a Německem. Původní Lucemburské velkovévodství bylo dokonce více než dvojnásobně větší o převážně frankofonní belgickou provinci Lucemburk, která byla k Belgii přičleněna po podepsání londýnské smlouvy v roce 1839.

Bývalý premiér Lucemburska a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker kdysi uvedl (cit.): „Když žijete v malé zemi a vaši francouzští a němečtí sousedé odmítají mluvit vašim krásným jazykem, máte jenom jednu možnost: mluvit jejich jazykem.“ V roce 1941 vyhlásili nacisté v okupovaném Lucembursku zmanipulované referendum, ve kterém měl každý Lucemburčan uvést, jestli je jeho národnost, mateřský jazyk a etnikum německé nebo francouzské. 90 procent občanů odpovědělo „lucemburské“. Třetí říše nakonec 2. světovou válku prohrála a lucemburský odpor slavil úspěch. Výše uvedené sloužil jako začátek národní sebeidentifikace. Následně roku 1984 byla lucemburština povýšena na jeden z oficiálních jazyků a bylo vytvořeno trojjazyčné prostředí, které v Lucembursku funguje bez problémů dodnes. Přítomnost tří jazyků je taktéž klíčem k vztahu mezi rodilými Lucemburčany a zahraničními rezidenty.

Obrázek č. 4: Přístaviště na řece Mosele (největším přítoku Rýna) ve vinařském městečku Schengen na hranicích s Německem a Francií, u kterého byla právě v mezinárodních vodách řeky Mosely na lodi MS Princesse Marie-Astrid kontrahována (podepsána) v roce 1985 Schengenská dohoda, jež dala vzniknout tzv. Schengenskému prostoru.

Úředními jazyky v Lucembursku jsou tedy francouzština, němčina a už i zmíněná lucemburština, jež vznikla z pofrancouzštělého dialektu moselské němčiny. Jednotlivé jazyky nejsou užívány v oddělených geografických celcích, jako je tomu v případě Belgie, ale všechny se používají souběžně v každodenní komunikaci. Občané mohou komunikovat v úředním a justičním styku lucembursky, francouzsky nebo německy a odpověď musí, jak je dalece možné, následovat v témž jazyce, ve kterém bylo vyhotoveno podání.

Lëtzebuergesch (lucemburština) se původně vyvinula ze středofranských nářečí. Od té doby prošla určitou genezí, a proto je v současnosti především její mluvená podoba pro Němce takřka nesrozumitelná, obdobně jako nizozemština. V psané podobě jsou rozdíly menší a jestliže umíte dobře německy, písemný projev pro vás bude srozumitelný. Lucemburština se řadí k nejmladším spisovným germánským jazykům, do lucemburských škol jako vyučovací jazyk byla zavedena totiž až v roce 1914, kdy taktéž vyšla první mluvnice pro školy. První ucelený slovník byl vydáván až v padesátých a šedesátých letech 20. století. Lucemburština je považována za místní dialekt, kterým se hovoří zejména doma. V současné době se objevuje v televizi i v rozhlase.

Gramatika lucemburštiny vychází z německé, avšak některá pravidla se postupem času modifikovala, např. počet pádů se zmenšil na tři. Stejně jako v němčině jsou podstatná jména psána s velkým písmenem na počátku. Přídavná jména stojí před podstatným a jsou spolu s ním skloňovány. Slovesa se časují a stejně jako v němčině se často užívají předpony k vyjádření jiného tvaru slovesa. Lucemburská abeceda má 29 písmen. Vyjma 26 písmen latinské abecedy ještě písmena Ä, Ë a È. Výslovnost jednotlivých hlásek se převážně podobá německému jazyku, vliv francouzského souseda v sobě však nezapře. Kombinace francouzského a německého vlivu je zřejmá rovněž u slovní zásoby.

Tabulka č. 1: Malá jazyková komparace lucemburštiny a němčiny

Zdroj: vlastní zpracování, 2020

Francouzština se užívá v politických kruzích, státních institucích, literatuře a vyšším druhu školství. Texty právních předpisů se píší ve francouzštině. Ve francouzštině jsou uvedeny názvy ulic, obchodů, také vstupenky a jídelní lístky bývají převážně v tomto románském jazyce.

Němčina je pro změnu považována za jazyk obchodníků. Vyučuje se zejména na základních školách a je hojně používaná i v masmédiích. Němčina je méně oficiální, používá se ve škole pro technické pojmy, v komunikaci s turisty a zaměstnanci (pendlery) dojíždějícími z Německa. Jelikož už němčina není národním jazykem (ačkoliv je jazykem úředním), nemohlo se Lucembursko „např.“ zúčastnit diskuzí o poslední reformě jejího pravopisu.

Použitá literatura:

https://www.cestujlevne.com/pruvodce/lucembursko/lucemburk,

https://cuni.cz/UK-1139.html,

https://euractiv.cz/section/aktualne-v-eu/opinion/lucembursko-ti-jazyky-jeden-nrod/,

https://www.jazyky.com/lucembursko-jazykova-mozaika/,

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucemburk_(belgick%C3%A1_provincie),

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucemburk,

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucembursko.

Mgr. Petr Jezdinský